Neumím si zavázat boty!

A zjistila jsem to až teď, po tolika letech! Myslela jsem, že všechno, co potřebuju znát, jsem se naučila v mateřské školce, a to včetně zavazování tkaniček. Stačilo ale jediné setkání s prodavačem běhavých bot a byla jsem z tohohle omylu rychle vyvedena. Prý si celý život zavazuju sportovní boty blbě! Prodavač se nade mnou smiloval, správný uzlík mi předvedl, a nechal mě s tímhle nově nabytým know-how odejít, i když jsem si nakonec nic nekoupila.
A jak se to teda má dělat správně?

Boty mají podél jazyka dírky/poutka, kterými se provlékají tkaničky. Většina moderních bot je však za poslední horní dírkou vybavena ještě jedním otvorem navíc, který bývá posunutý směrem ke kotníkům a tváří se, jako by tam nepatřil. Vidíte ho, mršku?

Mají ho dokonce i moje boty značky Lidl. Na nich se teď pokusím zaznamenat, jak se to teda správně dělá, abych to do příštího výběhu nezapomněla. (Skolil mě podzimní bacil, takže kilometry teď nějakou dobu přibývat nebudou). 

1) Botu mám zašněrovanou jako obvykle. 

2) Vezmu pravou tkaničku a protáhnu ji zvenku onou tajemnou dírkou na pravé straně boty. Vznikne mi očko, které zatím neutahuju. To samé udělám s druhou tkaničkou na levé straně. 

3) Vezmu pravou tkaničku a prostrčím ji do vzniklého protějšího (levého) očka. Levou tkaničku strčím pro změnu do pravého očka. 

4) Utáhnu - nejdřív zatáhnu směrem nahoru, potom do boků. Pak už jen mašličku a můžu vyběhnout! (K tomu je teda dobrý mít v té botě i nohu.)

 TIP: Mašle se prý nebude rozvazovat, když při její tvorbě neobtočíte tkaničku kolem smyčky jen jednou, ale dvakrát. Mně se za těch cca 20 kiláků, co tuhle fintu znám, zatím opravdu nerozvázala. 

 Při tomhle stylu šněrování by měl údajně být maximálně využitý potenciál boty a zároveň pevně a správně zafixované kotníky. Já osobně musím uznat, že se v tomhle tkaničkovém závazku cítím stabilně a pohodlně.